Výsledky denní části

Vlastní pozorování

Pozorování sluneční fotosféry jsme prováděli převážně ve Hvězdárně a planetáriu v Plzni, nebo případně přímo v Mlečicích.

Používané vybavení
SkyWatcher ED 120/900
Herschelův hranol
Filtr pro pozorování sluneční fotosféry
Achromatická refraktor CarlZeiss 63/840
Astrosolarfolie
Lunt 60/500 THa
Fotka SkyWatcher
SkyWatcher ED 120/900

Metodika
Pozorování Slunce jsme prováděli jak ve hvězdárně, tak v Mlečicích přímou metodou, kdy jsme částečně vycházeli z postupu popsaným Michalem Švandou (Odkaz zde) a částečně postupem popsaným přímo hvězdárnou.

Při pozorování jsme využili protokolů určených pro záznam z pozorování sluneční fotosféry, do kterého jsme vyplnili potřebné údaje.
Protokol o pozorování sluneční fotosféry

V tomto protokolu jsou zakreslené tužkou jednotlivé sluneční skvrny a červenou pastelkou vyznačená fakulová pole.

Kromě pozorování fotosféry jsme využili také dalekohledu na pozorování chromosféry (vrstva Slunce, nacházející se nad fotosférou), kde byly dobře viditelné filamenty1 a protuberance2.

Obrázek Filamentu
Filament na snímku Slunce z 28. 8. 2014

Obrázek Protuberance
Příklad protuberance z 27. 8. 2014 na snímku pořízeným družicí SDO.

Výsledky
Pro srovnání relativního počtu slunečních skvrn2 3 z našeho vlastního pozorování jsme vypočítali také relativní počet skvrn ze snímků fotosféry Slunce pořízených družících SDO4. Všechny tyto hodnoty jsme porovnali také z oficiálních zdrojů o relativním počtu slunečních skvrn Space Environment Centre a poté vypočítali jednotlivé odchylky.

Vysvětlivky: R – relativní počet slunečních skvrn, f – počet všech slunečních skvrn, g – počet skupin skvrn, Naše – výsledky z našeho vlastního pozorování, SDO – data ze snímků Solar Dynamic Observatory, Oficiální – Space Environment Centre5

Z těchto grafů je patrné, že na začátku týdne byl dle údajů z našeho vlastního pozorování nejvyšší počet slunečních skvrn, počet všech slunečních skvrn i počet skupin slunečních skvrn.

Obrázek Intensitygram
Snímek pořízený družicí SDO dne 26. 8. 2014. Tyto snímky jsme také používali při určování hodnot v grafech.

Družicová data

Kromě slunečních skvrn jsou na Slunci patrné další jevy projevující jeho aktivitu. Ty ovšem nejsou často tak dobře viditelné pomocí dalekohledů (je za potřebí speciálních filtrů) a i přesto není vidět vždy vše – některé údaje nejsou ani pomocí této metody zjistitelné. Proto jsme tedy využili dat ze sond. Údaje, kterými jsme se zabývali, se týkají zejména slunečního větru, výskytu slunečních erupcí, proudění částic a možnosti vzniku polárních září6.

Příklad používaných webových odkazů:

  • http://www.swpc.noaa.gov/alerts/archive/previous_month.html
  • http://www.solarmonitor.org/index.php
  • http://www.n3kl.org/sun/noaa.html
  • http://www.swpc.noaa.gov/rt_plots/index.html
  • http://www.lmsal.com/solarsoft/latest_events/
  • http://www.swpc.noaa.gov/SWN/index.html
  • Metodika:
    Z předem vytipovaných webových stránek jsme zjišťovali pro nás potřebná data, která jsme dále zpracovávali. Při výskytu jakékoli události (tj. významnějšího projevu sluneční aktivity) jsme k ní zjistili všechny potřebné informace, doplnili vhodnými snímky Slunce a zkoumali, jak se tento jev projevil dále.

    Výsledky:
    V průběhu celého týdne byly zaznamenány celkem tři silnější erupce s výronem koronální hmoty a dvě geomagnetické bouře.

    První sluneční erupce 24. 8. 2014
    Obrázek První sluneční erupce
    Obrázek První sluneční erupce
    Na těchto snímcích je vidět průběh celé erupce spolu s výrazným zjasněním atmosféry Slunce.

    Obrázek Rentgenového záření
    Při sluneční erupci jsou zvýšené hodnoty rentgenového záření, jak je patrné z grafu. K jednotlivým hodnotám jsou přiřazené třídy slunečních erupcí, které jsou znázorněné na pravé vertikální stupnice. Nejvyšší třída je X, ovšem tato erupce byla třídy M, tedy druhé nejsilnější.


    Na videu je záběr aktivní oblasti v době sluneční erupce a výronu koronální hmoty, který doprovázel sluneční erupci.

    Maximum sluneční aktivity

    Střídání maxima a minima sluneční aktivity probíhá v jedenáctiletých cyklech. Zaměřili jsme se zde tedy na dobu, kdy mělo probíhat maximum sluneční aktivity a změna polarity Slunce koncem roku 2013 a začátkem roku nového.

    Metodika:
    Využili jsme dat, jež pořídily družice, a které jsou také archivované pro získání potřebných údajů.

    Výsledky:
    Graf: Sluneční erupce 1
    V tomto grafu jsou zaznamenané silnější sluneční erupce, tedy ty třídy M a X. Je zde tedy vidět, že Slunce bylo v přechodu roku aktivní. Silnější aktivita byla i o něco třídy, tedy na podzim roku 2013, kdy došlo k několika erupcím třídy X.

    Slunce tedy bylo pravdu v době, kterou uváděly některé internetové stránky opravdu aktivní. Ovšem v době, kdy mělo dojít ke změně polarity, se neudála nic významného.

    Sluneční aktivita bude zvýšená ještě po dobu několika let, než dojde opět k jejímu postupnému snížení a sluneční aktivita dosáhne svého minima, jak je tomu v každém jedenáctiletém slunečním cyklu.

    Sluneční bouře 1859

    Sluneční bouře, která se na Slunci udála na podzim roku 1859, byla zaznamenána lidmi jako silná bouře, při které vypadávala i telegrafická spojení. Touto událostí jsme se rozhodli zabývat a nastudovat o ní některé údaje.

    Metodika:
    Vyhledali jsme na internetu a v knižních publikacích jednotlivé články, které se zabývají touto událostí a popisují ji. Ty jsme poté dále zpracovávali.

    Výsledky:
    Průměrný relativní počet slunečních skvrn7 byl v roce 1859 93,8. Tento počet není nijak zvlášť významný, jelikož maximum sluneční aktivity tohoto cyklu nastalo až o rok později. Pro srovnání nejvyšší průměrný relativní počet slunečních skvrn v období od roku 1749 do roku 1964 byl v roce 1957, kdy byla tato průměrná hodnota 187,9. Tato událost také neovlivnila nijak významně průměrné roční průtoky v některých významných evropských tocích.

    Přestože se tedy tato událost nijak významně neprojevila na některých hodnotách, polární záře způsobená touto sluneční bouří zasahovala i nad oblasti, kde normálně není spatřitelná. Ovlivnila také telegrafická spojení a další rádiové přenosy.


    1Filament je název pro protuberanci při pohledu přímo proti disku slunečnímu disku, kdy vypadají jako tmavá vlákna díky tomu, že pohlcují sluneční světlo.
    2 Protuberance jsou smyčky na Slunci, ve kterých je „zamrzlé“ chladnější plazma.
    3 Relativní počet slunečních skvrn je údaj, který byl zaveden v roce 1848 Rudolfem Wolfem. Jeho hodnota se určí pomocí následujícího vzorečku R = 10g + f, kde R je relativní počet slunečních skvrn, g je počet skupin skvrn a f počet všech skvrn.
    4 SDO – Solar Dynamics Observatory – kosmická sonda určená ke studiu Slunce
    5 http://www.swpc.noaa.gov/ftpdir/indices/DSD.txt
    6Sluneční vítr je proud částic unikajících ze Slunce. Erupce jsou jasné oblasti ve sluneční chromosféře.
    7Bratránek A.: Sluneční aktivita a její vliv na kolísání hydraulických jevů, Praha – Podbaba, 1965
Facebook www.talnet.cz